Oslava to byla malá. Skromná. Ale přesně v duchu, co mě příští rok čeká. Moc se neukazovat, nepředvádět. Raději pracovat. Ani jsem se neopil. Po loňské zkušenosti, kdy jsem se pokoušel vstoupit do klubu kytarových mágů je to jen dobře. Navíc ty kocoviny v posledních týdnech. A to mi ještě není třicet. V práci opruz. Se sluchátky na uších a s očima přišpendlenými do monitoru se to přežít dá. Ti nejlepší kolegové jsou stejně na internetu. A v pondělí po výplatě to zase bude veselejší. A doma naopak super. Hledání rovnováhy pokračuje a vlastně to intenzivní začíná. Stihnout toho musím hodně. A mám na to už jen 365 dní... Náladu mám lehce asociální. Mezi lidi se mi nechce. Asi začnu běhat. Se sluchátky na uších. Ještě že zítra už se budou brousit hrany a prohýbat plexiskla!
